Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Hluboká žilní trombóza neboli HŽT je trombóza, která se utvoří v některé z hlubokých žil, nejčastěji v dolních končetinách. Pacienti si obvykle stěžují na tahavou bolest a pocit napětí. Mezi další příznaky se může řadit pociťované teplo, viditelný otok a červenomodré zabarvení postižené oblasti. V některých případech však trombóza může probíhat i bez příznaků. Obávanou komplikací trombózy hlubokých žil dolních končetin je vznik tromboembolie: jedná se o patologický (chorobný) stav, při kterém se „utrhne“ dříve vytvořený trombus z vnitřní stěny krevní cévy, je nějakou dobu unášen krevním řečištěm (v této fázi již se jedná o tzv. embolus) a následně zablokuje tutéž cévu (jen o kousek dál) nebo jinou krevní cévu, často i na úplně jiném místě v těle. Viz také hluboké žíly, trombóza, povrchová žilní trombóza (PŽT).

Povrchová žilní trombóza neboli PŽT je trombóza, která se utvoří v některé z povrchových žil. Pokud se uvnitř žíly vyskytuje zároveň zánět, jedná se o povrchovou tromboflebitidu. Viz také povrchové žíly, trombóza, hluboká žilní trombóza (HŽT).

Trombóza je stav, kdy se v srdečně-cévním systému vytvářejí krevní sraženiny, odborně označované jako tromby. Trombóza může vzniknout v kterékoli části srdečně-cévního systému: v žilách, v tepnách, v srdečních dutinách nebo v kapilárách. Pokud krevní sraženina zablokuje průtok krve v dané části těla, může způsobit odumření tkání, které jsou postiženými cévami zásobovány. Existují tři hlavní příčiny trombózy: zpomalení průtoku krve – například: v důsledku nedostatku pohybu, pokud je pacient upoután na lůžko (třeba po operaci), v křečových žilách; změna složení krve – například: při některých poruchách krevní srážlivosti, v důsledku výrazné ztráty tekutin, kdy se krev „zahustí“; poškození cévní stěny – například: při arterioskleróze, po operaci. Odvozené přídavné jméno je trombotický. Obrázek: Trombóza v krevní cévě – zjednodušený nákres. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také trombus, povrchová žilní trombóza, hluboká žilní trombóza.

Hluboká mozková stimulace neboli DBS (zkratka pochází z anglického názvu deep brain stimulation) je léčebná metoda používaná v neurologii. DBS je založena na chirurgické implantaci elektrod do určitých oblastí mozku. Tyto elektrody jsou propojeny s neurostimulátorem, který je implantován pod klíční kost. Slabé proudové impulzy pak v postižených oblastech mozku vyvolávají elektrické dráždění, a tím pozitivně ovlivňují narušenou aktivitu těchto oblastí. Hluboká mozková stimulace se používá například při léčbě Parkinsonovy nemoci. Viz také stimulace.

Hluboké žíly (lat. venae profundae) jsou žíly, které se nacházejí hlouběji v těle (ve srovnání s povrchovými žilami). Na rozdíl od povrchových žil se hluboké žíly téměř vždy nacházejí poblíž tepen s podobným názvem: například vedle stehenní žíly se nachází stehenní tepna apod. Hlubokými žilami proudí směrem k srdci výrazně více krve než povrchovými žilami. Uzávěr (okluze) hluboké žíly může ohrozit člověka na životě a nejčastěji bývá způsobeno trombózou – tzv. hluboká žilní trombóza. Viz také povrchové žíly, žilní perforátory, žilní systém.

Hluboká fascie (lat. fascia profunda) je jedním ze čtyř typů fascie. Hluboká fascie, jak již název napovídá, je uložena hlouběji v těle než povrchová fascie, a obklopuje jednotlivé svaly, šlachy, vazy či celé svalové skupiny. Její tkáň je tvořena hustými, vzájemně propletenými svazky kolagenních vláken. Při pohybu svalů hluboká fascie částečně přenáší i sílu, a to i do vzdálenějších oblastí. Viz také fascie.

Hluboký pánevní zánět neboli PID (zkratka pochází z anglického názvu pelvic inflammatory disease) je infekce horní části ženského reprodukčního systému, tedy dělohy, vejcovodů, vaječníků a některých přilehlých pánevních struktur (např. pobřišnice). PID se v mnoha případech neprojevuje žádnými příznaky. Příznaky – pokud jsou přítomny – mohou zahrnovat bolesti v podbřišku, výtok z pochvy, horečku, pálení při močení, bolest při pohlavním styku nebo krvácení po něm, případně nepravidelnou menstruaci. Důsledkem neléčeného PID mohou být dlouhodobé komplikace včetně neplodnosti, mimoděložního těhotenství, chronické pánevní bolesti a zvýšeného rizika vzniku zhoubných nádorů. Patogeny se do děložních adnex mohou dostat různými způsoby. Nejčastější jsou vzestupné infekce, méně časté sestupné infekce, poměrně vzácné jsou hematogenní infekce. Viz také pánev, zánět, adnexitida.

Žilní městky je jiný název pro křečové žíly.

Saturace žilní krve kyslíkem neboli SvO2 je saturace kyslíkem v žilách. Viz také krev, kyslík, saturace kyslíkem (sO2), saturace tepenné krve kyslíkem (SaO2), saturace periferní krve kyslíkem (SpO2).

Chronické žilní onemocnění (CHŽO) je postižení žilního systému, které se projevuje příznaky, které ovlivňují kvalitu života a často vyžadují lékařské vyšetření. Nejčastější formou onemocnění žil dolních končetin jsou křečové žíly (varixy). Mohou být provázeny otoky a kožními změnami. Bolesti dolních končetin, pocit napětí a tíhy v končetině, poruchy čití a noční křeče patří mezi typické obtíže, které se mohou vyskytnout i u pacientů bez viditelných změn. Onemocnění je častější u žen. Doporučena jsou režimová opatření, kompresivní léčba a léky na podporu žil. U pacientů s chronickými otoky a u těch, u kterých je plánována operace křečových žil, je nezbytné provést vyšetření duplexní sonografií.